Nepřímá řeč v angličtině

Nepřímá řeč (Klikni pro výslovnostIndirect/reported speech)

Komunikace je základním kamenem mezilidských vztahů a jednou z hlavních funkcí tohoto kamene je funkce informativní. Chceme informovat nejen o tom, co si myslíme, ale také o tom, co jsme kde zažili, co jsme kde zaslechli a v neposlední řadě, co nám kdo řekl.

V každém jazyce, ať je to angličtina, čeština či Quenya (uměle vytvořený jazyk Vznešených elfů rodů Noldor a Vanyar z knih J. R. R. Tolkiena), tedy často chceme podat zprávu o slovech či myšlenkách někoho jiného, a pokud k tomu užijeme vlastních slov, užíváme tzv. nepřímé řeči, anglicky Klikni pro výslovnostindirect speech nebo Klikni pro výslovnostreported speech. Tuto gramatickou konstrukci si snadno vysvětlíme v tomto článku.

Struktura nepřímé řeči

Na následujícím příkladu si nejprve ukážeme základní formu nepřímé řeči:

Henry: Klikni pro výslovnost Oh, God! I hate shopping. Don’t make me go again, please. Bože, jak já nenávidím nakupování. Prosím tě, nenuť mě jít znova.

(O dva dny později Amanda mluví se svou kamarádkou Sue)
Amanda: Klikni pro výslovnostI went shopping with my husband the other day and do you know what he told me? He said to me that he hated shopping. Unbelievable! Nedávno jsem šla s manželem nakupovat a víš co mi řekl? Řekl mi, že nesnáší nakupování. Neuvěřitelné!

V naší ukázce Amanda referuje své kamarádce Sue o tom, co Henry pronesl řekněme minulý pátek, když šli spolu s Amandou nakupovat. Jak je vidno, věta původní je v nepřímé řeči zahrnuta do věty hlavní (Klikni pro výslovnostmain clause) jako věta předmětná (Klikni pro výslovnostobject clause). Pokud chceme někomu oznámit, že nám někdo něco řekl, že si něco myslel, nebo že i my sami jsme si něco mysleli, uvedeme tak i nepřímou řeč:

• Klikni pro výslovnostHenry said to me that… Henry mi řekl, že…
• Klikni pro výslovnostMrs Smith thought that… Paní Smithová si pomyslela, že…
• Klikni pro výslovnostI wondered whether… Uvažoval jsem, jestli…

Jak jste si jistě všimli, osobu na místě podmětu měníme dle původce věty. Buď nám něco řekl Henry nebo sousedka od vedle, ale také i já sama jsem mohla nad něčím uvažovat (Klikni pro výslovnostI wondered whether). Podle toho, zda se jedná o slova či myšlenky, oznámení, otázku, rozkaz či zvolání, upravujeme i sloveso, které nepřímou řeč uvádí. Ukážeme si hned několik příkladů:

Je zřejmé, že možností je mnoho, ale v tomto článku si představíme jen základní tvar oznámení a formální změny, které nepřímou řeč doprovází. Další „vychytávky“ naleznete v pokračování o nepřímé řeči. Mohli jste si také všimnout, že se v nepřímé řeči přihodilo hned několik formálních úprav týkajících se času, zájmen apod. Ty nejdůležitější z nich si teď podrobně rozebereme.

Formální změny a posuny času

Obraťme se tedy k samotnému sdělení. Jelikož se změnil mluvčí, čas i místo věty původní v naší ukázce s Henrym a Amandou, a tady nám nastává ta obtížnější část tohoto tématu, i Amanda musí své sdělení podle toho upravit. Nejprve musí odkázat na původce tohoto prohlášení, v našem případě Henryho. Jelikož je Henry rodu mužského, odkazujeme na něj zájmenem třetí osoby jednotného čísla Klikni pro výslovnosthe. Samozřejmě je i možné zachovat vlastní jméno, Klikni pro výslovnostHenry said that/he said that …. To samé platí u ženského rodu.

Pokud Sue prohlásí Klikni pro výslovnostI’m reading a book a já o tomto sdělení chci posléze někomu říci, nemohu použít zájmeno Klikni pro výslovnostI, jelikož se nejedná o mě, ale o Sue. Musím tedy říci Klikni pro výslovnostSue said that/she said that …. Pokud chceme zopakovat slova člověka, se kterým mluvíme, klasicky použijeme zájmeno Klikni pro výslovnostYou, tedy Klikni pro výslovnostYou told me that …. Pokud chcete zopakovat slova nebo myšlenky své či skupinky lidí, do které patříte, zůstávají zájmena Klikni pro výslovnostI a Klikni pro výslovnostWe. V případě, že vám něco oznámí dva lidé a více, ukazujeme zájmenem Klikni pro výslovnostthey. V následující tabulce je malé shrnutí:

Zůstaňme ještě chvíli u zájmen. Zájmena osobní nejsou jedinými zájmeny, která prochází změnou v nepřímé řeči. Dle osoby, jejíž slova chceme imitovat, se mění také například zájmena přivlastňovací nebo ukazovací:

Mezi dalšími formami, které se mění při převádění přímé řeči (Klikni pro výslovnostdirect speech) do nepřímé, jsou slova, která vyjadřují čas nebo místo:

I když se nám může zdát, že je změn poměrně mnoho, konkrétně nepřímá řeč a formální změny se dají lehce natrénovat gramatickými drilly a posléze aktivním užitím v konverzaci. Poslední a asi tou nejdůležitější změnou v nepřímé řeči je posun času, který se týka slovesné fráze dané věty. V následující tabulce jsou shrnuty časové posuny při převedení přímé řeči do řeči nepřímé:

U výše uvedených příkladů je třeba si dávat pozor na předminulý čas prostý, které nepodléhá časovému posunu. To samé platí i pro jeho průběhový tvar (Klikni pro výslovnostprogressive aspect), tedy předminulý čas průběhový (Klikni pro výslovnostpast perfect progressive).

Na závěr je nutno říci, že součástí slovesné fráze může být i modální sloveso (např. Klikni pro výslovnostmight), že otázky, zvolání a rozkazy se formují trochu jinak než základní věta oznamovací, ale také že tyto zdánlivě striktně daná pravidla mají své výjimky, jako tomu je u velké části jazykových jevů. Tyto „chuťovky“ si vysvětlíme v pokračování tohoto článku o nepřímé řeči.

Kam dál?

Můžete se vrátit zpět na stránku s dalšími gramatickými jevy nebo se rovnou podívat na osobní zájmena a sloveso být, což je v angličtině téma, bez jehož znalosti nesložíte ani základní větu.

Pokud vám zde nějaká důležitá informace schází, narazili jste na chybu nebo máte námět na vylepšení, tak nás neváhejte kontaktovat.