Nepřímá řeč v angličtině - pokračování

Nepřímá řeč II (Klikni pro výslovnostIndirect/reported speech)

V předchozím povídání o nepřímé řeči jsme si vysvětlili její funkci, formu a některé formální změny, které doprovází převod přímé řeči do nepřímé. Pro ukázku jsme tak používali především oznamovací větu. Jenomže v běžné mluvě nechceme vyprávět jen o tom, co nám kamarád oznámil, ale také o tom, na co se nás zeptal, co nám maminka nařídila nebo co zrovna naše dítko zvolalo, když si rozbalilo ten vysněný dárek pod stromečkem.

A co víc, komunikace není jen o konstatování faktů. Tu a tam si oznámení přibarvíme modálním slovesem. To vše nás bude zajímat v tomto díle o nepřímé řeči.

Jak na otázky v nepřímé řeči

Jedny z hlavních druhů otázek jsou tzv. Klikni pro výslovnostyes-no questions; otázky, na které odpovídáme ano/ne, a Klikni pro výslovnostwh-questions; otázky, na které se ptáme pomocí Klikni pro výslovnostwho, whom, whose, what, which, when, why, where, how. Pro obě dvě skupiny platí posun času, zájmen, forem slov ve významu místa a času apod. jako u oznamovacích vět. U obou skupin se ale především mění slovosled otázky v přímé řeči na slovosled oznamovací věty a také se ztratí i tázací znaménko:

Pozor, při zachování slovosledu oznamovací věty tak už nepotřebujeme pomoc od pomocného slovesa Klikni pro výslovnostdo při tvoření otázky. Mohli jste si také všimnout, že nevyužíváme služeb vztažného zájmena Klikni pro výslovnostthat, ale nepřímá řeč je uvozená buď jednou ze spojek Klikni pro výslovnostif/whether nebo tím, na co se ptáme. V případě yes-no questions užíváme jednu ze spojek. Není mezi nimi u nepřímé řeči významový rozdíl, jen každá má svá gramatická specifika; například whether může stát před infinitivem, což neplatí o Klikni pro výslovnostif. Nám ale prozatím bude stačit vědět, že Klikni pro výslovnostif je častější a více používanější v běžném hovoru, kdežto Klikni pro výslovnostwhether se používá především ve formálnějším kontextu.

U otázek, které začínají tázacími zájmeny Klikni pro výslovnostwho, what, which, whose, whom, nebo příslovci Klikni pro výslovnostwhen, where, why a Klikni pro výslovnosthow, je to malinko jiné, ale poměrně jednoduché. To, na co se ptáme, uvozuje nepřímou řeč:

Častou gramatickou konstrukcí je také ono zájmeno či příslovce následováno infinitivem s to:

Jak na rozkaz v nepřímé řeči

Jak již bylo řečeno, do nepřímé řeči můžeme převádět také imperativ. Uvozovací věta (Klikni pro výslovnostreporting clause) pak obsahuje příhodné sloveso, např. Klikni pro výslovnostorder, tell, threaten, ale také Klikni pro výslovnostbeg, jelikož funkce imperativu nemusí být jen o rozkazování. Věta, o které chceme referovat (Klikni pro výslovnostreported clause), je pak ve formě infinitivu. Pozor si dávejte na vykřičník, který se už v nepřímé řeči neobjeví:

U prvních třech příkladů informujeme o rozkazu, jehož slovesná fráze byla v kladné formě. Ten čtvrtý je ve formě negativní, a to se nám také musí odrazit i v naší Klikni pro výslovnostreported clause. Tady si musíme dát pozor, jelikož Klikni pro výslovnostnot předchází před Klikni pro výslovnostto (Klikni pro výslovnostnot to leave).

Jak na zvolání u nepřímé řeči

Často slyšíme někoho vykřiknout nějaké zvolání z čirého překvapení, údivu, vyděšení, nadšení apod. Zvolání tvoříme pomocí Klikni pro výslovnostwhat/how a doplníme o zájmeno Klikni pro výslovnostit a sloveso Klikni pro výslovnostbe v minulém čase za převedené zvolání, když podmět a sloveso u zvolání chybí. Jako u rozkazu, opět si dávejte pozor na vykřičník, který nahrazuje prostá tečka:

Modální slovesa v nepřímé řeči

Modální slovesa v nepřímé řeči se nám mohou zdát malinko komplikovanější, neboť nahrazení nebo ponechání modálního slovesa často záleží na jeho funkci. Obecně však platí, že minulé formy modálních sloves, tedy Klikni pro výslovnostcould, might, would, should, nepodléhají žádnému posunu, a to platí i pro Klikni pro výslovnosthad better, ought to a Klikni pro výslovnostneed:

Určitě vám neuniklo, že u Klikni pro výslovnost"…when he was a young lad." nedošlo k posunu času. Není to tisková chyba, i takové výjimky existují, ale o těch si povíme až v dalším díle.

U will, shall a can změnu provést musíme. Ve své funkci nositele budoucího času se Klikni pro výslovnostwill mění na Klikni pro výslovnostwould. U Klikni pro výslovnostshall máme dvě možnosti: pokud Klikni pro výslovnostshall vyjadřuje budoucnost, nahradíme modálním slovesem Klikni pro výslovnostwould; a pokud Klikni pro výslovnostshall vyjadřuje návrh, nahrazujeme pomocí Klikni pro výslovnostshould. Klikni pro výslovnostCan, ať vyjadřuje schopnost, možnost či jiné, je nahrazeno svým minulým tvarem Klikni pro výslovnostcould:

U may a must záleží na tom, co modální sloveso v dané situaci/kontextu vyjadřuje. Pokud Klikni pro výslovnostmay vyjadřuje názor či pocit mluvčího, použijeme místo něj Klikni pro výslovnostmight. Pokud Klikni pro výslovnostmust vyjadřuje názor či pocit mluvčího, tvar zůstává nezměněný. Ale v případě, že Klikni pro výslovnostmay vyjadřuje svolení, je namístě užít slovesa Klikni pro výslovnostcould, a pokud má Klikni pro výslovnostmust funkci povinnosti, užijeme fráze Klikni pro výslovnosthad to:

V tomto pokročilejším díle o nepřímé řeči jsme si uvedli několik gramatických oříšků při převádění přímé řeči do nepřímé. Ne vše bylo samozřejmě řečeno, jen to nejdůležitější a nejužitečnější pro ty, kteří už nechtějí dále v této oblasti tápat. I když se může zdát, že po všech těch pravidlech zazvoní zvonec a pohádky je konec, musím vás zklamat. Zlaté rčení, „výjimka potvrzuje pravidlo“ totiž nikde jinde snad neplatí víc než u jazyka.

Kam dál?

Můžete se vrátit zpět na stránku s dalšími gramatickými jevy nebo se rovnou podívat na anglická slovesa, jejichž znalost je nutná pro dobré zvládnutí psané i mluvené anglické gramatiky.

Pokud vám zde nějaká důležitá informace schází, narazili jste na chybu nebo máte námět na vylepšení, tak nás neváhejte kontaktovat.